Modul na obrázku je určený pro dvojčinný jednoválec jehož průměr je 50 až 60 mm. Vrtání ventilu je 12 mm. U dvojválce může být modul stejný, jen vrtání bude 15, lépe 16 mm. Z každého ventilu budou ale odcházet 2 hadice do válců. Ono vlastně nezáleží na počtu válců. I dvojčinný čtyřválec vystačí s dvěma ventily. Vrtání by muselo být alespoň 20 mm. Jeden takový stroj by mohl mít výkon jako 8 jednoduchých. Myslím ale, že výroba takové mašiny u mne zatím nehrozí. Modul může být umístěn rovnoběžně s osou setrvačníků. Pak bych volil náhon ozubeným řemenem. Nebo rovnoběžně s písty, náhon osičkou a šikmými ozubenými koly. Osička by měla kuličková ložiska o průměru 8 mm. Výhodou tohoto modulu je, že lze napínat řemen nebo měnit záběr ozubených kol, aniž by se porušila souosost ventilů.. Ta se nastavuje dost pracně. Také je snadné připevnění na základní desku. Tělo ventilu je dlouhé 75 mm a průměr je 40 mm. K provrtání je nutný výstružník, lépe i výhrubník. Přesnost otvoru je H7. Horní výfuky páry jsou realizovány fitinkou 15. V ostatních otvorech je fitinka 12. Vnější otvory těla ventilu jsou kruhové, vrtané (pro nasazení fitinky), vnitřní otvory pak obdélníkové, frézované. Délka obdélníku je dána průměrem fitinky. Je tak zajištěna větší propustnost a rychlejší náběh páry. Jaký to bude mít vliv na výkon zatím nevím. Otvor, který odvádí páru do válce je jen vrtaný průměrem 12. Vzhledem k nemožnosti nastavení předstihu otáčením musí být úhlové posunutí vstupní tlakové páry a výfuku přesné. Drobné korekce jsou možné připilováním štěrbin. Vhodná je kontrola foukáním. Na časování hodně záleží. Je to náročné na 3D představivost a vhodné pro studenty strojařiny. Šroub M14 z boku ventil nepřidržuje, ale jen uzavírá. To umožní velmi snadnou výměnu osy. Může být ocelová nebo bronzová. Závity šroubu M14 je dobré utěsnit trochou koudele. Ženě se modul líbil. Prý to mám barevně sladěné. Jen to vždy prý pokecám při letování. Fitinky jsou zatím jen nasazené.
Žádné komentáře:
Okomentovat