úterý 15. listopadu 2011
Toto je nové provedení stroje, kde jsou uplatněny zkušenosti Petra Šedého.
Ocelová deska o síle 5 mm tvoří základnu. Zespoda jsou gumové špunty. Válec je otočený. To umožnilo zkrátit přívod páry do pístu (menší zpoždění) a prodloužit ojnici (menší úhel výkyvu). Další výhodou je namáhání ojnice v tahu.
neděle 30. října 2011
neděle 23. října 2011
Starší stroj Petra Šedého
Techhnologie pístu je bezvadná. Mazání vodou opravdu dobře funguje. Čím je píst starší a má více naběháno, tím je lepší a těsnější.
Použití pásové pily při výrobě parních strojů
Tuto pilu jsem koupil ve výprodeji firmy Proma. Stála 7500 Kč a byla vyrobena v Číně.
Za tu cenu by se dala koupit i dnes.Původní pás skoro vůbec neřezal. Po dvou použití praskl. Koupil jsem nový bimetalový.Teď již jsem spokojený. Nový pás řeže desetkrát rychleji. Na jednom stroji je asi deset řezů. Ve Feroně stojí jeden 20 až 30 Kč.
Při serii 40 strojů se to již vyplatí. Já občas něco řežu i pro Petra. Uříznete li ale mosaznou kulatinu šikmo,tak vzhledem k ceně mosazi není Ferona zas tak drahá.Při upínání trubky pístu ve svěráku pily mi ji jednou malinko prohnuli. Ta pak je na vyhození. Take vám vždy krátký kousek kulatiny zůstane.
čtvrtek 20. října 2011
Jak vyždímat maximum mechanické energie z našeho parního stroje
1. března 2011 v 9:24 | Petr Šedý
Náš parní stroj je jenom polotovar a je určen k dalšímu zpracování a rozšiřování. Je velice důležité, jak ho zatěžujete a jak ho provozujete.
Není nic horšího, nežli když ho připojíte jenom tak na dynamo pomocí řemenu.
V první řadě si musíte uvědomit, jaký výkon ze stroje chcete dostat. Stroj, který je určen k výrobě elektřiny by měl vždycky pracovat na maximálních otáčkách. Pamatujte, že výkon je přímo úměrný otáčkám. Tam kde je potřeba momentu, jako u cirkulárky, brusky, čerpadla a samohybů, tam je to něco zcela jiného.
Na tomto obrázku, který jsem před časem demonstroval, je ideální způsob maximálního využití parního stroje pro výrobu elektřiny. Malý pomocný elektromotor o výkonu jenom několik desítek wattů je spojen pomocí tenkého řemínku, který má malé ztráty, k parnímu stroji. Na jeho svorky jsou připojeny kondensátory o veliké kapacitě, které mají na chod stroje téměř zázračné účinky. Motorek je samozřejmě pomaluběžný a stejnosměrný. Při 1200 otáčkách za minutu má dávat minimálně 12V. Jeho výkon je 20W.
Jak to funguje:
Parní stroj se rozjede naprázdno a motorek začne dobíjet kondensátory. Ideální je použít kondensátory alespoň spojené o celkové kapacitě alespoň 0,5 až 1F na 24V.
Jak stroj běží, kondensátory se nabíjejí a v okamžiku mrtvého chodu stroje se vybíjejí do elektromotoru a ten akceleruje parní stroj do vyšších otáček. Během několika desítek sekund stroje dokáže dosahovat otáček přes 3 až 4000 otáček za minutu a více. Čím jsou větší otáčky, tím elektromotor více točí a pomáhá stroj roztáčet.
Potom zatížíme stroj vhodným generátorem. Je důležité, aby byl použit stejnosměrný generátor s permanentními magnety. (napřiklad: ss motor, 2000 otáček, 24V, 80W)
Generátor je nutné oddělit od akumulátoru výkonovou diodou, vhodně zapojenou. Abychom viděli rozdíl dobíjení s přídavným motorem a bez něj, stačí sundat řemínek a porovnat výkon s přídavným elektromotorem a bez něj. Elektromotor se nejenom sám zásobuje elektřinou, ale alceleruje stroj do vysokých otáček tím, že energii z kondensátorů využívá k chodu stroje v mrtvé oblasti.
Jedná se o takzvaný řízený elektrický setrvačník, který umí měnit svůj účinek v průběhu zatížení stroje.
Za předpokladu, že bychom použili setrvačník klasický, měl by stroj maximální účinnost vždy ve stavu, kdy by měl setrvačník optimální hmotnost. Protože však neumíme měnit hmotnost setrvačníku za chodu stroje, tak elektrické řešení je nejlepší. S přídavným elektromotorem může být hmotnost setrvačníku několikanásobně menší. Hmotnost elektromotoru je několikrát menší nežli hmotnost klasického setrvačníku při odpovídajícím výkonu.
U běžného stroje obecně platí, že s výkonem je nutné zvyšovat hmotnost setrvačníku.
Náš parní stroj je jenom polotovar a je určen k dalšímu zpracování a rozšiřování. Je velice důležité, jak ho zatěžujete a jak ho provozujete.
Není nic horšího, nežli když ho připojíte jenom tak na dynamo pomocí řemenu.
V první řadě si musíte uvědomit, jaký výkon ze stroje chcete dostat. Stroj, který je určen k výrobě elektřiny by měl vždycky pracovat na maximálních otáčkách. Pamatujte, že výkon je přímo úměrný otáčkám. Tam kde je potřeba momentu, jako u cirkulárky, brusky, čerpadla a samohybů, tam je to něco zcela jiného.
Na tomto obrázku, který jsem před časem demonstroval, je ideální způsob maximálního využití parního stroje pro výrobu elektřiny. Malý pomocný elektromotor o výkonu jenom několik desítek wattů je spojen pomocí tenkého řemínku, který má malé ztráty, k parnímu stroji. Na jeho svorky jsou připojeny kondensátory o veliké kapacitě, které mají na chod stroje téměř zázračné účinky. Motorek je samozřejmě pomaluběžný a stejnosměrný. Při 1200 otáčkách za minutu má dávat minimálně 12V. Jeho výkon je 20W.
Jak to funguje:
Parní stroj se rozjede naprázdno a motorek začne dobíjet kondensátory. Ideální je použít kondensátory alespoň spojené o celkové kapacitě alespoň 0,5 až 1F na 24V.
Jak stroj běží, kondensátory se nabíjejí a v okamžiku mrtvého chodu stroje se vybíjejí do elektromotoru a ten akceleruje parní stroj do vyšších otáček. Během několika desítek sekund stroje dokáže dosahovat otáček přes 3 až 4000 otáček za minutu a více. Čím jsou větší otáčky, tím elektromotor více točí a pomáhá stroj roztáčet.
Potom zatížíme stroj vhodným generátorem. Je důležité, aby byl použit stejnosměrný generátor s permanentními magnety. (napřiklad: ss motor, 2000 otáček, 24V, 80W)
Generátor je nutné oddělit od akumulátoru výkonovou diodou, vhodně zapojenou. Abychom viděli rozdíl dobíjení s přídavným motorem a bez něj, stačí sundat řemínek a porovnat výkon s přídavným elektromotorem a bez něj. Elektromotor se nejenom sám zásobuje elektřinou, ale alceleruje stroj do vysokých otáček tím, že energii z kondensátorů využívá k chodu stroje v mrtvé oblasti.
Jedná se o takzvaný řízený elektrický setrvačník, který umí měnit svůj účinek v průběhu zatížení stroje.
Za předpokladu, že bychom použili setrvačník klasický, měl by stroj maximální účinnost vždy ve stavu, kdy by měl setrvačník optimální hmotnost. Protože však neumíme měnit hmotnost setrvačníku za chodu stroje, tak elektrické řešení je nejlepší. S přídavným elektromotorem může být hmotnost setrvačníku několikanásobně menší. Hmotnost elektromotoru je několikrát menší nežli hmotnost klasického setrvačníku při odpovídajícím výkonu.
U běžného stroje obecně platí, že s výkonem je nutné zvyšovat hmotnost setrvačníku.
Teplota páry v závislosti na přetlaku
15. září 2009 v 10:39 | Petr Šedý
Mnoho lidí mi stále dává ty samé otázky, kolik má pára telotu a na kolik se zahřívá voda v kotli.
Proto jsem udělal tabulku, kde se může každý seznámit s těmito údaji. Předem bych chtěl říci, že údaje jsou pro takzvaný normální atmosférický tlak, kdy bod varu vody je kolem 100 stupňů Celsia. Normální tlak uvádím jako nula atmosfér. Další hodnoty jsou myšleny jako přetlak od normálního tlaku.
Tlak v atmosférách - teplota páry ve stupních Celsia
.......................................................................................
1 - 120
2 - 133
3 - 144
4 - 152
5 - 159
6 - 166
7 - 170
8 - 176
9 - 180
10 - 185
11 - 188
12 - 192
13 - 195
14 - 198
15 - 200
16 - 204
17 - 207
63 - 273 ..... Teplota páry a tlak v Temelíně
Na této tabulce si můžete udělat obraz o tlacích a teplotách páry. Věřím tomu, že mnohý z vás konečně procitne a uvědomí si jaká je skutečnost.
Při nižším atmosférickém tlaku, jako je například na horách, jde bod varu prudce dolů. V 5000metrech nad mořem voda vaří již při mnohem menší teplotě nežli je 100 stupňů Celsia. Problém je také s kyslíkem, že oheň špatně hoří.
Mnoho lidí mi stále dává ty samé otázky, kolik má pára telotu a na kolik se zahřívá voda v kotli.
Proto jsem udělal tabulku, kde se může každý seznámit s těmito údaji. Předem bych chtěl říci, že údaje jsou pro takzvaný normální atmosférický tlak, kdy bod varu vody je kolem 100 stupňů Celsia. Normální tlak uvádím jako nula atmosfér. Další hodnoty jsou myšleny jako přetlak od normálního tlaku.
Tlak v atmosférách - teplota páry ve stupních Celsia
.......................................................................................
1 - 120
2 - 133
3 - 144
4 - 152
5 - 159
6 - 166
7 - 170
8 - 176
9 - 180
10 - 185
11 - 188
12 - 192
13 - 195
14 - 198
15 - 200
16 - 204
17 - 207
63 - 273 ..... Teplota páry a tlak v Temelíně
Na této tabulce si můžete udělat obraz o tlacích a teplotách páry. Věřím tomu, že mnohý z vás konečně procitne a uvědomí si jaká je skutečnost.
Při nižším atmosférickém tlaku, jako je například na horách, jde bod varu prudce dolů. V 5000metrech nad mořem voda vaří již při mnohem menší teplotě nežli je 100 stupňů Celsia. Problém je také s kyslíkem, že oheň špatně hoří.
pátek 9. září 2011
Výkon parního stroje
Výkon parního stroje zavisí na tlaku zdvihu a oltáčkách. Přesný vzorec je: P = Nm/60 x ot. Slovy: Výkon se rovná Newton krát Metr lomeno 60-ti krát otáčky za minutu.
Výsledek vyjde ve watech a 10 kg se rovná 100 Newtonů. Při tlaku 10 kg do ojnice mám sílu 100 N.
Uvedu jednoduchý případ. Plocha pístu je 10 cm čtverečních. Tlak 1 atmosféra t.j. 1 bar. Zdvih pístu činí 5 cm.
Při 60_ti otáčkách za minutu mám pak výkon 5 W. Ve vzorci to vypadá takto: P = 100 x 0.05/60 x 60 = 5W.
Připomínám, že zdvih musím dosadit v metrech. Zvýším-li tlak 5x a otáčky 10x (což není problém), vychází výkon 250 W.
To je ale jen teorie. Síla v ojnici nepůsobí v přímce, píst není ideálně těsný atd. Realný výkon bude asi o třicet procent nižší
Výsledek vyjde ve watech a 10 kg se rovná 100 Newtonů. Při tlaku 10 kg do ojnice mám sílu 100 N.
Uvedu jednoduchý případ. Plocha pístu je 10 cm čtverečních. Tlak 1 atmosféra t.j. 1 bar. Zdvih pístu činí 5 cm.
Při 60_ti otáčkách za minutu mám pak výkon 5 W. Ve vzorci to vypadá takto: P = 100 x 0.05/60 x 60 = 5W.
Připomínám, že zdvih musím dosadit v metrech. Zvýším-li tlak 5x a otáčky 10x (což není problém), vychází výkon 250 W.
To je ale jen teorie. Síla v ojnici nepůsobí v přímce, píst není ideálně těsný atd. Realný výkon bude asi o třicet procent nižší
pondělí 29. srpna 2011
Správné zatěžování parního stroje.
Úterý v 10:24 | Petr Šedý
Tento článek je určen těm, co jsou přesvědčeni, že naše stroje nemají žádný výkon. Nebo dokonce, že se jedná o jakýsi podvod.
Celá řada lidí si udělá stroj podle návodu a pak k němu připojí nějaký ten generátor. Na generátor nebo dynamo pak připojí automobilovou žárovku. Stroj zpomalí a nebo se zastaví. Je z toho zklamání. Ostatní diváci jenom přikrmí nespokojenost a fáma je na světě.
Toto je obrovská mystifikace a vychází ze základní neznalosti funkce stroje. Jednočinný stroj zabírá jenom v oblasti asi 130 stupňů. Ostatní část otáčky je mrtvý chod, přes který se musí dostat setrvačností. Řešení spočívá v hmotném setrvačníku, který v oblasti záběru odebere stroji část výkonu a ten pak použije na dotování energie v mrtvém chodu. Hmotnost se však nedá měnit v průběhu chodu a proto jednočinné stroje mají dobrou účinnost jenom při jistém výkonu. Čím větší výkon, tím větší hmotnost setrvačníku.
Když máte však malý výkon a velký setrvačník, dochází k velikým ztrátám. Řešení celého problému je velice jednoduché. Stačí dosáhnout vysokých otáček a stroj zpřevodovat do pomala a tím rozložit živé a mrtvé polohy tak, aby byly téměř neznatelné, při malé hmotnosti setrvačníku a nebo další možnost je zatěžovat stroj jenom v okamžiku záběru. To se dá udělat velmi snadno. Například u nabíjení akumulátoru. Generátor je zatěžován jenom v okamžiku, kdy napětí generátoru je větší nežli napětí akumulátoru. To znamená, že v mrtvém chodu stroj není zatěžován a dobíjí jenom při plném záběru. Můžeme si to snadno vyzkoušet. Zatím co do akumulátoru teče proud několik ampér, při připojení samotné žárovky na generátor se stroj zpomalí a nebo dokonce zastaví. Je to tím, že žárovka zatěžovala generátor v celém rozsahu otáčky.
Nejdokonalejší způsob je ten, kdy používáme takzvaný asynchronní generátor. Ten pak pracuje v režimu motorgenerátor, to znamená, že při záběru parního stroje má rychlost větší nežli synchronní a při mrtvém chodu pracuje jako motor a přetáčí parní stroj do aktivního stavu. Pak lze i realizovat převod otáček dokonce i do rychla a stroj bezvadně běží. Další možností je kombinovat parní stroj s elektromotorem, jak je to například u malé elektrocentrály od pana Luboše, kde se malý motorek používá současně jako startovací a současně k dotování energie v mrtvém chodu stroje. I malý výkon mnohonásobně zvýší výrobu elektřiny. Setrvačník může být potom velmi malý. Přídavný motorek pracuje potom jako řízený setrvačník a dá se dosáhnout maximální účinnosti. Další výhodou malého přídavného elektromotorku je to, že se dají uměle vynutit otáčky parního stroje a ten má pak větší účinnost a samozřejmě i výkon při stejném tlaku páry. Spotřeba páry se samozřejmě zvýší. Vdobě kdy vznikaly parní stroje nebyla ještě elektřina známa a neexistovaly elektromotory. Potom se zase touto kombinací nikdo nezabýval a přece je to naprosto ideální spojení.
U dvojitých nebo dvojčinných strojů je tomu jinak. Ty zabírají střídavě v obou polovinách otáčky. Mají dvě mrtvé obalsti, ale velmi krátké. Malý setrvačník stačí bohatě pokrýt problém zastavení.
U elektrocentrály s automobilovým generátorem je výhodné využít v plné míře moderní elektroniku a cíleně zatěžovat parní stroj dle jeho síly ke každém okamžiku otáčky. Tam se to dělá tak, že při každé otáčce se staruje zatěžovací a budící program pomocí optické brány, která je umístěna na hlavní hřídeli parního stroje. Otáčka je rozdělena na několik set kroků, kde při každém kroku dochází k přesnému proudovému impulzu do buzení aletrnátoru a současně jsou synchronizovány zatěžovací impulzy do akumulátoru. Akumulátor se nejenom dobíjí, ale současně i formuje. To je však už o něčem jiném.
Jenom pro informaci: u parního stroje s vnitřním průměrem válce 40mm je síla do ojnice při tlaku jedné atmosféry v záběru rovna 120N(12kG) a při 5. atmosférách 600N(60kg). To je snad dosti na to, aby si někdo myslel, že naše stroje nemají žádnou sílu. Sílu i výkon mají, ale musejí se zatěžovat racionálně...
Úterý v 10:24 | Petr Šedý
Tento článek je určen těm, co jsou přesvědčeni, že naše stroje nemají žádný výkon. Nebo dokonce, že se jedná o jakýsi podvod.
Celá řada lidí si udělá stroj podle návodu a pak k němu připojí nějaký ten generátor. Na generátor nebo dynamo pak připojí automobilovou žárovku. Stroj zpomalí a nebo se zastaví. Je z toho zklamání. Ostatní diváci jenom přikrmí nespokojenost a fáma je na světě.
Toto je obrovská mystifikace a vychází ze základní neznalosti funkce stroje. Jednočinný stroj zabírá jenom v oblasti asi 130 stupňů. Ostatní část otáčky je mrtvý chod, přes který se musí dostat setrvačností. Řešení spočívá v hmotném setrvačníku, který v oblasti záběru odebere stroji část výkonu a ten pak použije na dotování energie v mrtvém chodu. Hmotnost se však nedá měnit v průběhu chodu a proto jednočinné stroje mají dobrou účinnost jenom při jistém výkonu. Čím větší výkon, tím větší hmotnost setrvačníku.
Když máte však malý výkon a velký setrvačník, dochází k velikým ztrátám. Řešení celého problému je velice jednoduché. Stačí dosáhnout vysokých otáček a stroj zpřevodovat do pomala a tím rozložit živé a mrtvé polohy tak, aby byly téměř neznatelné, při malé hmotnosti setrvačníku a nebo další možnost je zatěžovat stroj jenom v okamžiku záběru. To se dá udělat velmi snadno. Například u nabíjení akumulátoru. Generátor je zatěžován jenom v okamžiku, kdy napětí generátoru je větší nežli napětí akumulátoru. To znamená, že v mrtvém chodu stroj není zatěžován a dobíjí jenom při plném záběru. Můžeme si to snadno vyzkoušet. Zatím co do akumulátoru teče proud několik ampér, při připojení samotné žárovky na generátor se stroj zpomalí a nebo dokonce zastaví. Je to tím, že žárovka zatěžovala generátor v celém rozsahu otáčky.
Nejdokonalejší způsob je ten, kdy používáme takzvaný asynchronní generátor. Ten pak pracuje v režimu motorgenerátor, to znamená, že při záběru parního stroje má rychlost větší nežli synchronní a při mrtvém chodu pracuje jako motor a přetáčí parní stroj do aktivního stavu. Pak lze i realizovat převod otáček dokonce i do rychla a stroj bezvadně běží. Další možností je kombinovat parní stroj s elektromotorem, jak je to například u malé elektrocentrály od pana Luboše, kde se malý motorek používá současně jako startovací a současně k dotování energie v mrtvém chodu stroje. I malý výkon mnohonásobně zvýší výrobu elektřiny. Setrvačník může být potom velmi malý. Přídavný motorek pracuje potom jako řízený setrvačník a dá se dosáhnout maximální účinnosti. Další výhodou malého přídavného elektromotorku je to, že se dají uměle vynutit otáčky parního stroje a ten má pak větší účinnost a samozřejmě i výkon při stejném tlaku páry. Spotřeba páry se samozřejmě zvýší. Vdobě kdy vznikaly parní stroje nebyla ještě elektřina známa a neexistovaly elektromotory. Potom se zase touto kombinací nikdo nezabýval a přece je to naprosto ideální spojení.
U dvojitých nebo dvojčinných strojů je tomu jinak. Ty zabírají střídavě v obou polovinách otáčky. Mají dvě mrtvé obalsti, ale velmi krátké. Malý setrvačník stačí bohatě pokrýt problém zastavení.
U elektrocentrály s automobilovým generátorem je výhodné využít v plné míře moderní elektroniku a cíleně zatěžovat parní stroj dle jeho síly ke každém okamžiku otáčky. Tam se to dělá tak, že při každé otáčce se staruje zatěžovací a budící program pomocí optické brány, která je umístěna na hlavní hřídeli parního stroje. Otáčka je rozdělena na několik set kroků, kde při každém kroku dochází k přesnému proudovému impulzu do buzení aletrnátoru a současně jsou synchronizovány zatěžovací impulzy do akumulátoru. Akumulátor se nejenom dobíjí, ale současně i formuje. To je však už o něčem jiném.
Jenom pro informaci: u parního stroje s vnitřním průměrem válce 40mm je síla do ojnice při tlaku jedné atmosféry v záběru rovna 120N(12kG) a při 5. atmosférách 600N(60kg). To je snad dosti na to, aby si někdo myslel, že naše stroje nemají žádnou sílu. Sílu i výkon mají, ale musejí se zatěžovat racionálně...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)